OROCHI & PLUNKLOCK concert

19. května 2013 v 23:46 | Eni-chan |  My Craps

Ahojky pusinky, které už tu zajisté nechodí :D
Nicméně přejdu rovnou k věci. Od koncertu Orochi se ze mě stal vážný J-rocker a možná že založím nový blog? Přeci jen tento mám zaspamovaný a už je celkem hodně zanedbaný.. A nějak mě to zase chytá :D

PŘIPRAVTE SE NA DLOUHATÁNSKÝ ČLÁNEK!!! ^^ I když..

Ke kencertu Orochi napíšu jen krátce, páč jsem si nic po něm nesepsala a můj mozek už si to moc dopodrobna nepamatuje.

Vím, že měli samozřejmě zpoždění, hodinu? Asi tak. Pokud neznáte Orochi, tak je to J-rocková skupina, charakteristická samurajskými kostými. V dnešní době se z původní skupiny zachovali poze Ushiwaka (vo) a Shin (Gu). Na koncertu byl ještě Yukimura (Bs), který v začátkem roku skupinu opustil, ale turné s nimi dokončil + podpůrní členové jako Tetsu (Gu) a Taji (Dr).

Nicméně vraťme se k tématu. orochi jsem si trošku před koncertem prostudovala a zjistila, že oni vlastně nejsou nijak extra slavní v oblasti jrocku. Myslela jsem, že když se toto heslo řekne, tak téměř každého první napadnou právě oni, ale opak je pravdou. No nicméně, hned první písnička, která mě chytla byla jejich Sakura a přestože jsem si říkala, že na Sakuru od ACE nemá.. v dnešní době už to není tak úplně pravda :D

Už na koncertu jsem si ji s nimi zpívala. Ushiwaka byl hrozně krásný. Nemluvím o okamžicích, kdy vytáhl svou píšťalku nebo katanu. Fanynky čvali jak pominuté, mě nevyjímaje :D byli úžasní, opravdu ano. Písničky byly plné energia a jakmile jsem se dostala domů, hned jsem stahovala alba! Shin se pořád usmíval a když nás učili pohyby rukama, tak jsem byla třetí človíček, kterého "praštil" do hlavy ♥ (viz. video)

Koupila jsem si A3 plakát, který mě vyšel na 250 korun, což mě trošku překvapilo, páč plakát Anli Pollicino stál taky tak a byl pomalu 3x tak velký.. No bylo to asi tím, že Orochi byli u Ramenu a Ace s Anli u Kanzenu.

Nicméně na podepisovačce jsem jim srdečně poděkovala a pochválila koncert. Nějak jsem byla stále v šoku a tak jsem toho moc nenakecala. Pak mě to velmi mrzelo, že jsem si s Ushiwakou alepsoň nepotřísla rukou.. :(

Fotky nejsou moc dobré, ale alespoň něco ^^













TAK a OROCHI... to je fakt co číst!!! :D



Před čtvrtou jsem se dostavila na zastávku u Tří Zvonků v Králově Dvoře. Autobus přijel o pár minut dřív, ale bohužel byl rozbitý, a tak jsme musela počkat na další. Ten mě nevzal a nezbývalo mi nic jiného než počkat na ten následující.
Dorazila jsem na Zličín, odkud jela až na Florenc. Tam vystoupila (napravo) a vydala se na zastávku blízko výstupu. Tam už na mě čekala Jarča a Kris Mikuškovi. Následně jsme čekaly na další kamarádku, Ha Ra Kwon, která nevěděla, kde nás najít, a tak jsme si zavolaly. Když dorazila, jely jsme autobusem asi tři zastávky a vystoupily téměř u vchodu. Ale bylo asi půl šesté, tak jsme se dohodly, že si skočíme ještě na něco k jídlu. Šly jsme do nedaleké čínské restaurace. Osobně jsem si objednala zeleninový salát s kuřecím masem. Stálo mě to jen 39 korun.

Po dobré večeřičce jsme konečně dorazily ke klubu. Už po cestě mě vítala Zuzka (Yuki Miyake) a Šárka Vokráčková. Následně jsme se přesunuly blíž ke vchodu. Trošku jsme kecaly, objímaly se, poznávaly se a fotily. Zprvu tam moc lidí nebylo, ale před sedmou hodinou se sešla slušná skupina j-rockerů. V tu dobu už byli půlhodinu VIP uvnitř. V sedm mělo být oficiální otevření klubu, bohužel jako vždy se opakovalo zpoždění v půlhodinové podobě. Na druhou stranu ale PLUNKLOCK začali hrát přesně v osm hodin. Mé místo v publiku bylo asi ve čtvrté řadě u levého sloupu.

Nejdříve přišel Pinky, po něm Haruka, Seishou a nakonec božský zpěvák Halo. Okamžitě začali hrát jejich nové písničky, kdy první dvě byly povolené k nahrání a fotografování. Následující písničky byly zakázány. A proto si všichni mohli koncert užít naplno. Písničky byly velmi energické a některé zas hodně melancholické. Halo uměl výborně s hlasem pracovat a velmi pěkně se poslouchal. Ze všech písniček, cca 17, jsem znala asi 3, které jsem si s nimi zazpívala. Přibližně v polovině koncertu jsem na svůj mobil napsala Halovo jméno. Jen co jsem zvedla mobil do vzduchu, přišli na mě dva hlídači, ale vysvětlila jsem jim, že kameru zapnutou nemám. Když Halo uviděl můj nápis, krásně se na mě usmál, ukázal a mrkl. Byl to úžasný pocit, vidět ho smát se jen pro mě. A to proto, že jsem ho potěšila. Samotný koncert trval necelou hodinu, kdy kluci neřekli téměř nic anglicky, ale mluvili na nás japonsky.. Halo byl velmi roztomilý, když slyšel, jak ho napomínají, aby mluvil anglicky, ale on jen "English?" a usmál se. Koncert skončil a my začali skandovat "Encore". Kluci se nechávali dlouho ukecávat, protože si dovoluji říct, že naše ječení mohlo trvat něco kolem deseti minut.

Nakonec se hoši ukázali a měli na sobě PLK trička, která tam dokonce prodávala. Jen Halo přišel bez trička. Ano. Byl nahoře bez. Tak vypracované tělo se jen tak nevidí. Byl nádherný. Nejvíce potěšil, když měl na zádech nakreslené srdce a pod ním nápis Prague. První přišel Seishou se svým iPhonem a četl z něho české fráze jako: "Děkuji, rád vás poznávám apod." Poté začal tiše šeptat do mikrofonu "Pinky, Pinky" a my po něm opakovali. Během chvilky se objevil. Postavil se za mikrofon a opět četl ze svého iPhonu. Když bylo jejich encore u konce (potřech písničkách), kluci nám Pinkyho hodili "na hlavy" a my tak měli možnost osahat i jeho. Poté si někteří šli koupit goodies k podepsání, jiní běželi pro pití. Ale rockeři se opět ukázali na podiu, kde na sebe začali popiskávat. Nikdo netušil, co se děje.. Halo začal svolávat fanoušky, a tak jsem se sebrala a běžela až téměř k podiu. Halo se ptal Pauly (někdo z Kanzenu), zda může zahrát poslední písničku a nakonec nám zazpíval dvě. Stál polonahý přímo přede mnou. Bohužel na jeho bříško jsem nedosáhla a tak jsem si alespoň osahala jeho nohy a propletla si s ním prsty na ruce. Když se s námi loučil Pinky, objevila se naprosto nenormální fanynka, která ho chytla za ruku a stáhla z podia do publika, kde ho následně drtila v objetí. Pinky stále oplakoval slova jako "I'm sorry" a snažil se vymanit z jejího sevření, ale ona nebyla schopná, i přes pobídky ostatních fanynek, ho nechat být. Nakonec se Pinky vymanil a Halo mu pomohl zpět na podium. (Už minulý rok se stala nehoda, když Halovi roztrhali klobouk a letos tohle) I přes takovou nelibost Halo slíbil, že příští rok zase přijedou. Než byli úplně pryč, Seishou Hala hezky objal, a to si dovedete představit ten jekot.. Není nad fanservis.

Šla jsem si koupit něco pěkného. Původně jsem měla v plánu CD, ale neměli to, co jsem chtěla a navíc byly ceny jiné, než bylo psáno. Takže jsem si vybrala photoset mini fotek za 50 korun a velký A2 plakát za 250 korun. S holkami jsme se sešly u stolečku, kde jsme probíraly kluky a celý koncert. Co se líbilo a co naopak ne. Pokud bych měla být upřímná, Orochi se mi osobně líbili víc, ale i tak na PLK příští rok půjdu.

A bylo to tu. Halo, Seishou, Pinky a Haruka šli z backstage zasednout ke stolkům. Postavili jsme se do řady a řešili, co jim řekneme. Byli jsme trošku rozhozené, když jsme viděli, jak si lidé před námi s nimi povídali. Měli jsme strach z toho, že jim nebudeme rozumět. A najednou jsem byla na řadě. Přišla jsem před ně s hlasitým "Konbanwa" a oni mi taky tak odpověděli. Rozložila jsem před Hala plakát a ostatním rozdala malé fotečky. Zatímco se podepisovali, jsem v rukou dřímala dáreček. Když Halo podepsal i mini fotku, naklonila jsem se k němu a řekla: "Kore wa tanjoubi no presento." Neuniklo mi Harukovo "Wow" a Halo se na mě krásně usmál a poděkoval. Následně mi podal ruku a já ji lehce stiskla a potřásla si s ním. Bylo to zvláštní, ale bála jsem se ho dotknout, byl jako by se mohl při sebemenším dotknutí rozplynout. Seishou podepisoval plakát a na něj si položil i tu fotku. Zdržoval. Haruka ho oslovil. Seishou se na něho jen zmateně podíval a absolutně nechápal, proč ho volá. I když mu to Haruka dával jemně najevo, byl totálně mimo, a tak mu Haru-chan odpověděl: "Nandemo nai." Nemohla jsem si pomoct, ale bylo to tak kouzelný, že jsem se musela uculovat. Když se plakát dostal až k Harukovi a Pinkymu, tak jsem zkusila štěstí a Pinkyho se zeptala: "Dakishimete mo joroshii desu ka." No, nevyšlo to. Omluvil se mi takovým jemným "I'm sorry" a podal mi ruku namísto objetí. I tak jsem byla spokojená. Když jsem si posbírala své věci, Pinky na mě zvolal: " Matta ne" a zamával mi. Odešla jsem s "Arigatou gozaimasu." Když jsem se otočila, tak mi upadla jedna fotečka a Pinky se pohotově zvedl a začal na mě volat.. řekl pak něco jako: "Doufám, že je v pořádku".

Protože jsem ještě měla hodinu před tím, než přijede odvoz, seděla jsem u stolečku a upřeně sledovala Hala. Byl opravdu roztomilý. Pokaždé, když se někomu podepsal, tak se opřel o ruce a s lehce zamyšleným výrazem kouknul, kdo další před něj předstoupí. Když se někdo objevil, upravoval si dva ocásky vlasů u obličeje. Pinky si točil s propiskou mezi prsty (když to zkoušel Halo, upadla mu) a pořád se usmíval. Seishou byl stále schovaný za zlatým závěsem svých vlasů a Haruka? K němu nějak nemám co říct. Než si pro mě přijeli, tak byli, všichni vystřídáni, všechno bylo podepsáno, a tak jsem měla možnost ještě naposledy se před ně postavit a zamávat všem členům před odchodem a naším dalším setkáním v roce 2014.










Nevím jak pro vás, ale pro mě je to takový krásně zvláštní pocit vidět Japonce, a to známého, v tomto případě Hala u koně na Václavském náměstí.. Prostě tak něco neuvěřitelného až se mi chce brečet! Jo je to fakt, proč mi to tak nepříjde i v klubu? nevím možná rpto, že klub vypadá všude stejně a těžko říct, kde to je. Ale když ho vidím na fotce na Václaváku, to je fakt kouzelný!!! Témař jako photoshop :DDD

A video ;)


Nakonec doufám, že se k tomuto článku někdo dostal a já to nepsala zbytečně :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama